Služební začátky

Teplicko - šanovské období 1925 - 1928

        Služba v Teplicích - Šanově byla pro mladého četnického strážmistra Ladislava Havlíčka, narozeného v roce 1900, obdobím plného rozjezdu, kdy musel nejen plnit všechny povinnosti se službou související,  ale současně získával praktické zkušenosti po předchozím výcviku v hodnostní škole a v Ústí nad Labem. Při své služební horlivosti a pracovním zaujetí získával tehdy významný společenský status státního zaměstnance, jakkoliv výdělek s tím spojený byl skromný. Mluvil a jednal úředním jazykem, ale v případě potřeby mluvil a rozuměl i německy. To bylo v pohraničí nutné a užitečné. V  krkonošském rodišti za obcí směrem do hor už žilo německé obyvatelstvo. Další jazykové dovednosti získal  jako rakousko – uherský voják na frontě. Měl zřetelně vyvinutý cit pro korektní jednání s většinovými německými usedlíky v Teplicích, jehož důsledkem byl z jejich strany osobní respekt, což v tehdejších poměrech zdaleka nebylo samozřejmostí, spíše naopak. Kdo vyrůstal ve skrovných poměrech, má v sobě vžito sociální cítění a toho bylo na průmyslovém severu každodenně zapotřebí. Poměrně složité vztahy byly s početně významnou židovskou komunitou, do kterých ještě navíc prolínaly  národnostní poměry. V první Československé republice to byl docela ožehavý problém, ne vždy zcela prakticky zvládnutý, určitě ne podle dnešních měřítek. V tomto ohledu byl Havlíčkův vztah, řekněme, spíše dobový, tedy kritický a vypjatý. Na objektivní hodnocení poměrů nemáme dnes potřebnou vlastní zkušenost. Válečný holocaust tuto komunitu téměř zlikvidoval a lidská společnost později naštěstí pokročila jiným směrem. Byl bych velmi nerad, kdyby při studiu textů z korespondence Ladislava Havlíčka vznikl falešný dojem, že jde o projevy nebo šíření antisemitismu (i z mé strany). Teplice jako světoznámé lázně měly před válkou trochu větší lesk než dnes a byly současně i městem rozvinutého uhelného a sklářského průmyslu. Národnostní složení obyvatelstva je dnes zcela změněno. Jakkoliv jsou Teplice plnokrevným městem, žije se zde navenek skromněji. Ladislav Havlíček sloužil v době, kdy dosud probíhala poválečná a prvorepubliková generační a národnostní obměna četnického sboru. Proto měl tolik příležitostí vyniknout i při ještě poměrně nízkém věku. Havlíčkovy vzpomínky můžeme bez obavy považovat za autentické, jakkoliv byly napsány s odstupem více než 40 let a za mořem. Nic jiného nám ostatně nezbývá, jsou-li archivy skoro prázdné a osobní spis byl skartován. 

        Při pročítání vzpomínek si může badatel vybavit dílčí záběry a děje z Četnických humoresek. Podíváme-li se na fotografii domu v teplické Baarově ulici, kde byla kdysi četnická stanice, je zřejmé, že nešlo jen o služební prostory, ale také o ubikaci. Zda byly tenkrát v přízemí hospoda a krám, dnes nevíme, spíše si myslím, že nikoliv. Četníkům zajišťovala stravování vlastní, již postarší kuchařka. Tmavý dům v tmavé ulici, útulný snad jen za deště nebo v zimě, je výhodně umístěn poblíž nádraží a hlavní třídy. V Teplicích byl Havlíček také psovodem. Kde byl chován služební pes, se už také nedozvíme. Péče o soukromého nalezeného psa byla vyloučena a nošení psa na veřejnosti v uniformě je rovněž zvláštní režijní smyšlenka seriálu Dobrodružství kriminalistiky, kde díl o mechanoskopii je spíše nepodařenou osobní karikaturou, které se otec naštěstí nedožil. Pes i psovod museli projít služebním výcvikem v Pyšelích. 

        Havlíčkův zájem o Erika Hanussena získal na větší zajímavosti až na základě pozdějších událostí  v jasnovidcově životě. Zatčení jasnovidce v hotelu De Saxe a přípravu podkladů pro pozdější litoměřický soudní proces, který jako mnohé jiné dopadl téměř naopak, můžeme dnes považovat za jakýsi Havlíčkův majstrštyk. V žádném případě reálný průběh procesu nemohl být příčinou Havlíčkova přeložení na pražskou pátračku po čtyřech služebních letech v Teplicích. Při zatčení Hanussena už Havlíček běžně ve službě používal fotografickou techniku.

        Vloupání do nedobytné pokladny na nějakém úřadě nebo v nějaké továrně bylo tehdy nejen v Teplicích běžnou událostí. Pro jejich vyšetřování měl Havlíček odborné předpoklady, sám si dokázal poradit s jakýmkoliv zámkem i s improvizovaným „vercajkem“. Při květnovém povstání v Praze v roce 1945 se náhle ocitl v četnické uniformě s lodičkou v zabarikádovaném bytě v Dejvicích, kam si odskočil ze svého obleženého pracoviště u Muzea. V Teplicích určitě nevznikla myšlenka napsat Mechanoskopii, k tomu musela uplynout dlouhá léta služby na odborném pracovišti, vybaveném potřebnou technikou, a s možností některé věci konzultovat s odborníky z pražské techniky.

       O soukromých věcech z teplického období dnes téměř nic nevíme, ostatně to není důležité. Rodinné informace se neposkytují. Pokud se snad někdo domnívá, že by měl mladý četník tolik času, aby se pohyboval po městě podnapilý a zavěšený do pochybných ženštin, kterých bylo tehdy stejně jako jejich „ubytovacích zařízení“ podstatně více než dnes, podléhá naivní představě. Takový četník, i kdyby byl při radovánkách v civilu, by brzy ve službě skončil. Jako pohledný člověk jistě neměl o děvčata nouze, ale vše se jeví jinak v situaci, kdy se podle předpisů nemohl oženit.

        Ve vzpomínkách je i živě popsaná četnická zábava po službě před téměř 90 lety. V porovnání s dnešními zvyky a používanou technikou působí doprovodná hra na citeru téměř kuriózně. Snad jen ta chuť na dobré pivo přetrvala. Při pozvání na veřejnou zábavu se chodilo spíše v uniformě, to patřilo k věci. Tak jako se řádně přišlo, muselo se i řádně odejít.

        Pochůzky po městě v civilu byly součástí služby, když se plnil nějaký zvláštní úkol. Zřejmě však nebyl problém četníka poznat i v civilu.

        Četníci z několika oddělení se museli podle potřeby a na rozkaz politické správy okresu  účastnit i zákroků v ozbrojeném útvaru. Určitě nebyly příjemné ani domovní prohlídky v tehdejších chudých poměrech většiny rodin. Zajímavá je i zmínka o místní policii a dělbě pravomocí.

21. kvěna 2012 byl v teplickém okresním archivu do fondu 810 - Četnická stanice Teplice - Šanov doplněn vzpomínkový fond Ladislava Havlíčka (část textová a část obrazová). Ladislav Havlíček byl v Teplicích - Šanově ve službě úspěšný a spokojen. V Teplicích byly položeny základy jeho přínosu pro kriminalistickou vědu. Zároveň tímto způsobem děkuji za vstřícnou spolupráci malému a obětavému kolektivu pracovníků archivu.

Verze 2 - Ing. L.Havlíček - říjen 2018