27.10.2018 22:55

Základní životopisné údaje Ladislava Havlíčka

  Narodil se  6. dubna 1900 v Křížlicích u Jilemnice čp. 99  jako syn  Antonína Havlíčka a Anny Havlíčkové.

Měl 7 sourozenců, dvě sestry a pět bratrů.

Navštěvoval obecnou školu v Křižlicích v letech 1906 – 1912.

Rodina z existenčních důvodů odešla do Skřivan u Nového Bydžova, kde rodiče pracovali na statku.

  Zde absolvoval 3 roky občanské školy a učil se  zámečníkem  v cukrovaru.

Krátce byl  vojákem na italské frontě první světové války.

Jako člen Sokola byl  dobrovolným příslušníkem Stráže svobody v akcích na ochranu republiky na Slovensku po roce 1918.

Prezenční vojenskou službu vykonal v létech 1920 – 1922 (Vysoké Mýto, potom Velitelství zemského dělostřelectva v Praze).

24.9.1922 byl přijat jako četník na zkoušku na Zemském četnickém velitelství v Praze.

V březnu 1923 byl odvelen na služební praxi do Ústí nad Labem, současně navštěvoval a absolvoval četnickou hodnostní školu.

V roce 1925 byl přeložen na četnické oddělení do Teplic – Šanova, kde vykonával běžnou službu a byl také psovodem.

Při vyšetřování vloupání do továrního trezoru v Koštanech v roce 1927 se začal zabývat hlouběji mechanoskopií. 

Inicioval soudní proces s Erikem Hanussenem v Litoměřicích po jeho zatčení v hotelu DeSaxe.

Od dubna 1928 do konce roku 1929 pracoval po přeložení z Teplic na četnické pátračce v Praze III.

Pro onemocnění revmatismem požádal o přeložení do kancelářské služby.

Byl přeložen na Ústřední četnické pátrací oddělení v Praze, kde pracoval až do ukončení činnosti v září 1941.

Zaměřil se na vyšetřování kasařů a v praxi zaváděl nový obor kriminalistiky – mechanoskopii.

Stal se prvním místopřísežným soudním znalcem v oboru mechanoskopie v ČSR.

Publikoval v odborném tisku četnictva a pracoval na slovníku zločinecké hantýrky.

Navštěvoval jeden rok Ústřední školu dělnickou v Praze.

Spolupracoval jako hlasatel v rozhlasových pátracích relacích četnictva.

Vydal první monografii Mechanoskopie (1940).

Dosáhl hodnosti vrchního četnického strážmistra.

Připravoval rukopis knihy Lupiči pokladen jako druhý díl Mechanoskopie.

Po okupaci ČSR byl ministerským výnosem pracovně přidělen do oddělení technické podpory vyšetřování německé kriminální policie a zabýval se identifikací stop.

Po zrušení četnictva se stal revírním inspektorem nově vytvořené neuniformované protektorátní policie.

Jako služebně horlivý policista obržel státní vyznamenání Protektorátu.

V květnu 1945 byl internován pod záminkou odmítnutí  předání kriminalistické techniky bez písemného rozkazu (osvobozen v lednu 1946).

MNV v Nebušicích, kde zasahoval v době okupace proti krádežím na osobním majetku, jej opakovaně udával jako národního zrádce a německého špicla. Byl distancován od policejní služby, pracoval  jako dělník na stavbě, později jako úředník  na Národním pozemkovém fondu, jako účetní v soukromé firmě, naposledy jako fotograf při vyměřování železničních staveb u firmy Baraba. Z dnešního pohledu byl likvidován profesně a lidsky neuvěřitelně hrubým způsobem a ztroskotalo i jeho manželství.

V srpnu  1948 byl definitivně propuštěn bez výsluhy ze služby u SNB.

V bezvýchodné osobní situaci a ze sílící obavy ze zatčení emigroval časně ráno 9. října 1949 do Bavorska. Zachránil si život, aby ve své vlasti ztratil vše, čím dosud žil. Odcházel nerad a do neznáma. V téměř padesáti létech začínal znovu. Brzy poté byla hranice neprodyšně uzavřena.

V Evropě údajně pracoval pro zpravodajskou službu USA. Začínal v uprchlickém táboře v Ulmu.

V roce 1956 odešel do USA, kde získal státní občanství. Do roku 1968 byl úředně nezvěstný. 

V roce 1968 navázal se mnou korespondenci, o svých aktivitách po roce 1949 záměrně nikdy nepsal.

Ve své původní profesi  se po emigraci neuplatnil.  Pracoval až do roku 1970.

Zemřel 30. července 1976 v Chicagu. Byl vážně nemocen, žil sám a vyrovnán  s osudem do posledních chvil života.

Po roce 1970 uvažoval o novém vydání  Mechanoskopie v angličtině. Upravený původní text, který předal v roce 1974 FBI a BKA, se ztratil.

V bohaté korespondenci vyslovil řadu názorů a vzpomínek na domov a svůj život. Byl evangelické víry. Komunistickou ideologii a levicovou politiku zásadně odmítal. Vždy dával přednost práci a službě před politickými aktivitami.

Byl nadaným člověkem s přirozenou inteligencí, manuálně zručný, mimo rodinu spíše uzavřené povahy, ve službě nekompromisní. Byl skvělým fotografem, v době volna trávil čas na parcele, kterou přetvářel na zahradu a kde včelařil.

Nikdy nebyla oceněna jeho odbojová činnost za války, zpravodajství pro Francii, pomoc vězňům a bývalým kamarádům ze služby.

Podle archivních materiálů byl nejméně rok před emigrací a znovu v roce 1975 sledován StB, podle osobních pamětí po určitou dobu za války také gestapem.  

Výsledky jeho práce byly často předmětem závisti. Jeho krédem ale vždy bylo „Žij a nechej žít“.

Naposledy jsme se viděli v roce 1949. Na dálku se prokazatelně zajímal o můj život, utajených zpravodajů se našlo dost.

Evropa a Amerika mu poskytly novou životní příležitost, pracovně i lidsky. Oceňoval americkou demokracii, duší však zůstal navždy doma a v Evropě.

Verze 4 – říjen 2018 – Ing. Ladislav Havlíček

 

Tento dokument není uvolněn k přímé reprodukci bez souhlasu autora.