O vzniku nových stránek Ladislava Havlíčka

         Vítám na těchto stránkách každého zájemce o životní osudy mého otce Ladislava Havlíčka (1900 - 1976), významného českého kriminalisty v době první Československé republiky, autora monografie Mechanoskopie z roku 1940. Na rozdíl od odborníků z oblasti kriminalistiky, kteří mají dostatek informací k tomu, aby si otcovy práce vážili a jeho odkaz v kriminalistické praxi rozvíjeli, a policejních historiků, které zajímaly i jeho dramatické životní osudy, je veřejnost stále odkázána na fraškovitý příběh ze seriálu Dobrodružství kriminalistiky. Tam jsou na jedné straně docela srozumitelně a věcně popsány prvopočátky používání nové metody identifikace mechanických stop kasařských nástrojů ve dvacátých létech minulého století, na druhé straně je prezentována osoba hlavního aktéra zcela mimo realitu. V anotacích zdůrazňované  a v mnoha obrazech prezentované strážmistrovy "sympatie" k alkoholu a hospodám možná lidového diváka pobaví, ale zároveň otce nezaslouženě dehonestují  a relativizují i úroveň práce scénáristy. V plejádě téměř příručkově řazených příběhů, které prezentují celý vějíř kriminalistických metod a jejich použití především v Evropě, je český zástupce prezentován minimálně nerozvážně. Nevím, třeba se to líbilo sponzorům. Kdyby otec žil v době vzniku seriálu, určitě by se bránil i za mořem. Jsem rád, že se mi později podařilo přesvědčit ČT, aby byl v seriálu Planeta Věda alespoň natočen snímek o kriminalistice jako dynamicky se rozvíjející vědě s podporou vyspělé informatiky.

         Tento krátký úvod ke stránkám, jejichž obsah budu postupně doplňovat, bych rád zakončil osobním přáním. V každé oblasti lidského poznání je nutno jít stále dopředu. To platí i pro umělecká ztvárnění policejní historie obloukem od rady Vacátka přes majora Zemana až po četníka Arazíma. Divák se pobaví, poučí, možná i polepší. V takové roli diváka bych ale byl osobně trochu nespokojen. Chtěl bych totiž raději  vidět a do detailu vnímat živého staršího nebo bývalého policistu, jak mluví, jak myslí, jak se tváří, jak reaguje  v kruhu posluchačů na předem neznámé otázky a lidské emoce. Takovou příležitost mnozí významní a zasloužili z nich prostě neměli, třeba díky době, lidské nepřízni nebo cizím loktům a dnes už mezi námi nejsou. Některé ztráty jsou nenahraditelné

3. května 2012 Ing. L. Havlíček